Přehlídka filmové (ne)estetiky
Všechno znáte? Všechno jste viděli? Nenechte se mýlit..."Festival jako celek byl pro mne přínosný, zvláště však mě v něm upoutal film Texaský masakr motorovou pilou svým strhujícím útěkem oběti unikající před tímto způsobem zavraždění. Tento útěk mi ihned připomíná obdobný a stejně nakonec šťastný útěk Sněhurky v kresleném filmu Walta Disneye Sněhurka a sedm trpaslíků shlédnutý a skutečně plně prožitý v mém dětství."
- citováno z reakce věrného diváka na druhý ročník festivalu
Festival otrlého diváka je příležitost pro filmy, které se vymykají standardním normám filmové estetiky a nárokům běžného filmového diváka. Myšlenka na uspořádání přehlídky filmů, které překračují hranice "dobrého vkusu", vznikla v souladu s novou tendencí filmové vědy chápat světovou kinematografii v celku a nikoliv pouze jako jistý reprezentativní ale též omezený výsek skládající se z jmen všeobecně slavných tvůrců a jejich snímků.
Festival otrlého diváka přináší především filmy, které svým vlastním, většinou velmi kontroverzním, stylem exploatují citlivá témata lidské společnosti jako násilí, sexualita a normy lidského chování. Festival otrlého diváka překračuje hranice běžné divácké filmové zkušenosti a přináší unikátní možnost sdílet představy filmových tvůrců, kteří vidí svět a filmové umění trochu "jinak", než je zvykem.
Úvodní slovo k 6. ročníku festivalu
Dobrý večer, milé děti. Dnes si povíme o tom, jak malý čulifurda pomohl prachovému chomáčku. Jednou ráno, poté se co lidé nasnídali a odešli za svými každodenními povinnostmi, se čulifurda jako obvykle procházel po kuchyňském stole a sbíral s talířků drobečky do své spižky. Když tu náhle uslyšel usedavé vzlykání. Rozhlížel se po stole, ale nikoho neviděl. Zaposlouchal se tedy pořádně a snažil se rozpoznat odkud naříkání vychází. Obezřetně našlapoval až ho sluch dovedl k levému okraji stolu. Tam už poznal, že smutný hlásek vychází z odpadkového koše. Spustil se tedy po ubrusu na židli a z ní slezl na zem. Kradmo přišel až ke koši a zaklepal na jeho plechový zevnějšek. Vzlykání ustrašeně ustalo, načež se čulifurda osmělil a zeptal se: „Proč pláčete?“ Tichý nesmělý hlásek mu odpověděl: „Ležel jsem si pod skříní, nikoho jsem neobtěžoval a najednou mě sebrali a strčili sem. Prosím pomozte mi, mám strach.“ Čulifurda už měl s otvíráním koše své zkušenosti a tak po zácloně vyšplhal na okno, přes něj přešel na sporák a na kuchyňskou linku. Tam rozvinul jedno své lanko, obtočil ho kolem vodovodního kohoutku a po stěně linky slanil na koš. Tam jeden konec provázku zahákl za hranu. Jak k sobě druhý konec lanka přitahoval, začalo se víko koše zvedat. Po chvíli přestal, uvázal oba konce lanka k sobě, aby se mezera mezi víkem a košem nezavřela a nahlédl přes okraj víka dovnitř. Úplně nahoře ležel uplakaný prachový chomáček. Čulifurda od svého batůžku odmotal druhé lanko, spustil ho dolů do koše a po něm sklouzl k chomáčku. Ten se jen třásl a opakoval: „Prosím pomozte mi, mám strach.“ Čulifurda ho pohladil a řekl mu, že už se nemusí bát. Nasoukal si chomáček do batůžku a vydal se zpátky nahoru na koš a odtamtud do své komůrky pod prahem do obývacího pokoje. Tam chomáček jemně vyndal, otřel mu slzy, hezky ho načechral a uložil ho do kouta. Od té doby tam bez povšimnutí obyvatel domu spolu spokojeně žili. Pohádky je konec a teď hajdy do postýlky.Večerníček skončil, děti šly spinkat a dospělí se nyní mohou vypravit do kina na horory, braky a prasečinky. Vítejte na 6. ročníku Festivalu otrlého diváka.